O Morse 
Základní informace
Učebnice Morse Kochovou metodou
Důvodem vzniku této učebnice byla snaha uvést do praxe moderní metodu, maximálně zefektivňující výuku. Většina dostupných učebnic a výukových plánů totiž vychází z klišé „nejdřív pomalu, pak během výuky zrychlovat“. Je však známým faktem, že tento postup je nejhorším ze všech možných, protože vede k vytváření mentálních bloků, bránících překonat určitou rychlost. Už méně se mluví o tom, že telegrafie není o rychlosti, ale o přesnosti. Rychlost je sice podmínkou nutnou, nikoli však postačující.
Analyzátor klíčování s Arduinem
Analyzátor klíčování slouží k odhalení problémů s časováním klíčovacího systému transceiveru, PA a všech zařízení v signálové cestě. Jde o velmi specializovaný přístroj, který zcela určitě nebude používán každý den. Je však velmi jednoduchý a náklady na jeho konstrukci nemusí přesáhnout 100 Kč, takže se určitě vyplatí. Použijeme ho nejen tehdy, když si potřebujeme ověřit, je-li transceiver vhodný pro CW provoz, ale i pokud je třeba sestavit staniční „setup“ pro závod či expedici. Analyzátor reaguje nejen na výstup elektronického klíče, ale je opatřen i vstupem, kam lze přivést signál z anténního konektoru, pak je vyhodnocován celý vysílací řetězec. Díky tomu se uplatní i tehdy, přibude-li např PA a s výhodou ho využijí i VKV amatéři k nastavení různých sekvencerů, používaných při přepínání koaxiálních relé na stožáru.
Povídání o weightingu
Motto: všechno je na ho**o, jenom včely jsou na med. Ale med je, jak známo, na ho**o. Štelujte si weighting, jak chcete, stejně bude všechno jinak...
Ultimatic mode
ONTECH
Že i při CW se může v různých formách projevovat dyslexie i rozličné "logopedické" poruchy se moc neví. Existují však i operátoři, kteří "berou" 40 WPM (200 zn./min.), ale jakmile dojde na vysílání, je zle.
Joinedupsending
Jeden ze starších článků Rogera, G3SXW upozorňuje na jeden častý nešvar při vysílání - chybějící nebo příliš krátké mezery mezi znaky. Jak takové "zmatlání" ovlivňuje čitelnost a srozumitelnost, je humornou formou podáno v článku, jehož originál byl uveřejněn v časopise FOCUS 2 (Spring '90).
Klíčujeme jambicky
Když někdo 30 let "fackuje" svou jednopákovou pastičku ze strany na stranu a vyhovuje mu to, ať to dělá dál. Pokud tohle zvládnete rychlostí 30 WPM (150 zn./min.) po dobu jedné hodiny, klidně si dál nechejte své "jednopádlo" a jambické záležitosti přenechejte básníkům.
Kdo však začíná, nemá dnes opravdu žádný důvod učit se na nejjednodušším klíči s jednopákovou pastičkou - většina pastiček na trhu je ve dvoupákovém provedení a jsou určené pro jambické klíčování a i ten nejlevnější klíč zvládne tento způsob klíčování ve všech variantách.
Volba správné metody
Vliv metody na výsledek výuky se přeceňuje. Kdo se touto problematikou zabývá delší dobu, potvrdí, že volba metody je svým způsobem módní záležitost. Byla tu metoda nepodobných znaků, metoda podobných znaků, Farnsworthova, Candlerova, Kochova metoda a spousta dalších. Jinak učí Morse DJ4UF, jinak K7QO a všichni ujišťují, že ta jejich metoda je ta pravá, která vede k zaručenému úspěchu.
Jaký klíč?
Nemusíte číst celý článek, pro své CW vybavení si stačí zvolit jednu ze dvou variant:
- Minimalistická - ruční klíč RM31 + YACK
- Optimální - ruční klíč Junker DGBM + NanoKeyer
V obou případech si pořídíme co nejlepší pastičku, o tom ale bude další článek.
Doktoři a dromedáři
Také si stěžujete, že je dnes problémem najít stanici, s níž lze navázat normální spojení? Leckdo si u toho obvykle zanadává, že většina stanic dnes jede stylem 5NN TU, že si každý hraje na expedici, snaží se na sebe vyvolat pile-up a jet pokud možno split UP. Mnohým z nich však dojdou argumenty, když se jich zeptáte, o čem by si chtěli povídat...
Když se zeptáte někoho, kdo neumí anglicky a rád cosi mele o "amatérské angličtině", uvidíte většinou kyselý obličej. Nepříjemný rozhovor zpravidla končí tím, že se dozvíte, že si dotyčný odpůrce 5NN TU rád popovídá česky s OK a se zahraničím sáhne ke "standardnímu" spojení nebo se přemůže a zkousne i to 5NN TU...
Těmto kritikům 5NN TU jsou určeny následující řádky.
Matematika kolem Morse
Pár čísel, která je vhodné mít po ruce...
Q-kódy a zkratky
O Q-kódech a zkratkách se na
oficiálních stránkách ČRK píše toto:
"Od počátků radiového provozu, který tehdy využíval výhradně
telegrafní signály, měli operátoři snahu zrychlit vysílání použitím
zkratek pro některé často se opakující ustálené fráze. Tak vzniklo
několik soustav kódů, nejznámější je tzv. Q-kód charakterisovaný
skupinou tří písmen, z nichž první je "Q".
Q-kód je universální a používá ho většina služeb. Některé služby si
vyvinuly vlastní kódy, např. N-kód, Z-kód, které lépe odpovídají jejich
potřebám.
V radioamatérské praxi se používá jen části celého Q-kódu, přehled je
uveden dále v tabulce. Je nutno dodat, že používání Q-kódů radioamatéry
postupně ustupuje otevřené řeči, což je pravděpodobně způsobeno stále
vyšší vzdělaností a s ní spojenou znalostí angličtiny".
"Zkratky jsou další cestou ke zrychlení telegrafního provozu. Narozdíl od Q-kódů však nezkracují ustálené obraty a fráze, ale jednotlivá slova nebo slovní spojení. Jak vidíme dále, jde o zkratky vzniklé z odpovídajících anglických slov. Pro radiomatéry mají zkratky význam i v tom, že spolu s Q-kódy umožňují překonat jazykové bariéry, a vést konversaci o běžných radioamatérských záležitostech skutečně bez ohledu na jazykové znalosti".
Oč tu vlastně běží?
Nepředáváme zprávy ani nepřijímáme depeše, chceme se jen bavit s ostatními lidmi, kteří mají stejné zájmy. Chceme k tomu využít telegrafii kvůli jejím vlastnostem, které jsou v mnoha směrech nepřekonané i v době internetu a satelitních telefonů. Jenže nás k takovému bavení nikdo nepřipravoval a v češtině nelze k tomuto tématu najít prakticky nic.
Co je rychle a co pomalu?
Při posuzování rychlosti vysílání jsme většinou v zajetí předsudků, které mají své kořeny hluboko v minulosti. Ačkoli tomu leckdo odmítá věřit, prošel radioamatérský CW provoz v 90. letech minulého století hlubokou proměnou, při které se zrychlil a podstatně modernizoval. Je-li něco minulostí, pak je to obrázek telegrafisty, vyklepávajícího do nočního ticha telegrafní značky na ruční klíč. Do minulosti patří i mechanický poloautomatický klíč, generující tečky pomocí vibrujícího raménka. Oba typy klíčů máme sice rádi a obdivujeme jejich krásu a technickou dokonalost, s potěšením je občas při různých příležitostech provětráme, ale těžiště provozu na nich už neleží. To dnes spočívá na elektronických klíčích s mikroprocesory, ovládaných zpravidla dvoupákovou (jambickou) pastičkou nebo na klávesnicových dávačích. Právě ty umožnily podstatné zrychlení CW provozu i zásadní snížení únavy operátora, které je dnes srovnatelné s pohodlnějšími fonickými druhy provozu.
Slyš a poslouchej!
Tento článek byl původně napsán pro jiné účely. Vzhledem k tomu, že bychom se měli starat o svůj sluch a také o něm něco vědět, najde své uplatnění i zde.