Tinykeyer versus Winkeyer USB

• Tinykeyer je projekt s otevřeným zdrojovým kódem (Open Source). Vlastní klíč využívá upravený Open Source kód Anthonyho Gooda, K3NG, plošný spoj byl navržen v Open Source programu Kicad a jsou k dispozici Gerber data, použitelná pro výrobu. Kód klíče se proto velmi rychle vyvíjí, je možné rychle reagovat na požadavky uživatelů a i přes své relativní „mládí“ je kód K3NG již dnes v mnoha směrech daleko před kódem Winkeyeru.
  Winkeyer USB je komerční projekt s uzavřeným proprietárním (vlastnickým) kódem, nejsou k dispozici data k výrobě plošných spojů, v dokumentaci dokonce není uveden ani typ použitého PIC (to se dozvíte až po podrobném prostudování stavební dokumentace ke stavebnici). Na požadavky uživatelů je schopný reagovat pouze vlastník/autor kódu a pokud je orientován ryze komerčně (což K1EL je), jsou pro něj důležitější novinky, než podpora již existujících prodaných produktů.

• Winkeyer USB řady 2 (nejrozšířenější) je prakticky neaktualizovatelný. Pokud vám něco nevyhovuje a zjistíte, že v další verzi je tento nedostatek vyřešen, můžete si za 12 USD koupit nový naprogramovaný PIC a vyměnit. S vývojem dalších produktů se však váš klíč nezadržitelně posunuje do kategorie „obsolete“ a jeho podpora končí. Nezbývá, než starý klíč odložit.
  Tinykeyer stejně jako všechny klíče s Arduinem nic takového neznají, všechny jsou kdykoli a bez problémů aktualizovatelné.

• Tinykeyer má díky použití desky Arduino Nano širší hardwarové možnosti. Komentáře o hardwarové „skromnosti“ je třeba brát s rezervou, byly totiž vztaženy k dalším typům desek Arduino, mezi kterými je použitý typ Nano skutečně skromný. Je třeba také brát v úvahu, že kód pro Arduino je psán v modifikovaném jazyce C (tzv. jazyk „wired“), tím není využití paměti tak intenzivní, jako u mikrokontrolérů Microchip, kde byl použit strojový kód.

• Tinykeyer nemá jednu podstatnou nevýhodu Winkeyeru: uživatelské nastavení (např. weighting, poměr tečka/čárka) je u Tinykeyeru jednou dané a uložené v non-volatile paměti. Platí tedy při jakémkoli použití klíče, ať je použit ve spolupráci s počítačem, nebo samostatně (třeba i při napájení z baterie). Winkeyer USB striktně odděluje samostatný režim (Standalone Mode) a režim spolupráce s počítačem (Host Mode). Uživatelská nastavení, které je uložené v paměti, platí pouze pro samostatný režim, při spolupráci s počítačem je nutné, aby použitý program (staniční či contestový deník) Winkeyeru „vnutil“ své vlastní nastavení. To podporu klíče značně komplikuje a nepřináší to žádnou výhodu – kdo by chtěl, aby jeho CW zněla jinak, když hraje na pastičku a když přehrává makra z počítače? A pokud by se někdo takový našel, byl by ochoten kvůli tomu zkomplikovat podporu klíče? Tento problém Winkeyeru je přímo učebnicovou ukázkou známého rčení „nevím, jestli je to bug nebo feature“.

• Pomocné programy pro Winkeyer USB jsou k dispozici pouze pro Windows. Kód klíče je sice proprietární, ale použitý protokol je otevřený a dobře zdokumentovaný, což nevylučuje vznik programů i pro jiné platformy (Linux, Mac OS apod.), příp. i na platformě nezávislých projektů např. v Javě. Mezi komerčně orientovanými uživateli Winkeyeru však panuje nulová ochota něco takového udělat (platí i pro autora), obvykle se řekne, ať to udělá autor, který si nechal zaplatit. Přístup Open Source komunity je však jiný. Zde je naděje na vznik nových programů pro podporu klíčů s Arduinem, které budou fungovat pod různými operačními systémy. Vím o tom, že takové programy už vznikají, ale je ještě příliš brzy na nějaké závěry.

• Velmi důležitá je i variabilita konstrukce. Ta je u klíčů s Arduinem opravdu značná, jedinými omezujícími faktory jsou paměťová kapacita použité desky a mechanická konstrukce vlastního klíče. Tinykeyer je nejjednodušší dosud publikovanou konstrukcí, mezi klíči s Arduinem však najdete i opravdové „Morse kombajny“, ovládané dotykovou obrazovkou (např. OZ1JHM), obsahující mimo jiné i dekodér přijímaných značek nebo kompletní trenažér Morse, který je snad nejlepší známou pomůckou při výuce (a je samozřejmě použitelný jako pro výuku a trénink příjmu, tak i vysílání). Je sice pravdou, že z Tinykeyeru kvůli jeho rozměrům takový kombajn udělat nejde, na druhé straně se právě díky tomuto „prckovi“ daří pilovat kód až k dokonalosti, která s velkou pravděpodobností pozvedne úroveň i těchto strojů.

• Poslední, avšak možná nejdůležitější otázkou je cena. Když jsem si pořizoval Winkeyer USB, vyšel mě na 62 USD a za takovou cenu tehdy nebylo možné postavit kompletní klíč včetně krabičky (a to ještě není řeč o vlastnostech). Cena současné verze Winkeyeru USB však vychází na 89 USD, což z něj dělá (při aktuálním vyšším poštovném a současném kurzu dolaru) poměrně luxusní doplněk hamshacku. Tinykeyer však pořídíte za 25 USD, podmínkou je ovšem nákup součástek na eBay ve větším množství a objednávka plošných spojů ve větší sérii. Na tuto cenu se tedy dostanete při hromadném nákupu, při objednávce plošných spojů v menší sérii a nákupu většiny součástek v tuzemském maloobchodě vychází cena Tinykeyeru velmi hrubým odhadem na 700 Kč. Kalkulace jsou zde velmi nepřesné, protože součástky, které nejsou v našem maloobchodě k dispozici a je nutné je shánět na eBay, nelze zpravidla koupit v kusovém množství a je nutné objednat většinou 5 či 10 kusů, z nichž vám většina zbude. I tak vychází cena Tinykeyeru přibližně na 1/6 ceny Winkeyeru USB, což z něj dělá velmi zajímavou součást zařízení, zejména, bereme-li v úvahu, že Tinykeyer nemá žádné zbytečné funkce a ovládací prvky a je kdykoli aktualizovatelný.

Ještě poznámku k Open Source – i mezi radioamatéry (zejména v USA) existuje řada těch, kteří tento druh software, příp. konstrukcí odmítají. Jsou přesvědčení, že duševní práce musí být odpovídajícím způsobem honorována a dobrý program tedy nemůže být zadarmo a navíc zcela otevřený. Pokud program takový je, nemůže být dobrý a je dokonce škodlivý, protože hackeři dostávají do ruky návod k ničení.

Tohle může v omezené míře platit třeba ve zbrojním průmyslu, v avionice či v lékařské elektronice, ale rozhodně ne mezi radioamatéry, kde by měl platit princip shared knowledge, tj. sdílených znalostí. Duševní práci je samozřejmě naprosto nutné odpovídajícím způsobem honorovat, o tom nemůže být řeči. Otázkou je, jsou-li jedinou formou honorování peníze – jsem hluboce přesvědčen, že taková orientace na peníze je ubohost. Platí-li princip shared knowledge, je odpovídající formou honorování zase duševní práce. Používáte-li takový software či konstrukci, zapojte se do projektu. Je přitom lhostejné, jde-li o týž projekt, nebo nějaký úplně jiný. Pokud neumíte programovat nebo vymýšlet konstrukce, nevadí – můžete pracovat na dokumentaci, překládat, lokalizovat, vytvářet doplňující soubory (různé seznamy apod.), kreslit schémata nebo vytvářet grafiku, organizovat hromadné nákupy součástek, shánět další doplňující informace atd. Uplatnit se může opravdu každý, dokonce i technický antitalent, který není s počítačem zrovna kamarád. Podstatná je totiž podpora – je-li dostatečná, je projekt prakticky nesmrtelný a časem může dosáhnout takových kvalit, o kterých se autorům placených aplikací či konstrukcí může jen zdát. Příkladů najdete stovky a nemusíte ani hledat příliš dlouho – například podklady pro tento web jsou napsány v Open Source software Libre Office, web běží v Open Source redakčním systému, server i můj počítač běží v Open Source operačním systému Linux a Open Source je pravděpodobně i prohlížeč, kterým si tento web prohlížíte. Je tedy logické, že se hlásím k Open Source, že jsem se zapojil do celé řady projektů a že vás touto cestou vybízím, abyste učinili totéž.

Nemám rád všelijaké „překomerčnělé“ programy a konstrukce a nerozumím myšlenkovým pochodům jejich autorů. Mrzí mě, že jsem se nechal „uvrtat“ k podpoře podobných aktivit (YPlog, LogPlus, Eagle, DX Atlas apod.) a vyhlašuji jim tedy stopku. Proto tu i na mém hlavním webu nenajdete např. recenze produktů DX Engineering nebo třeba dotykové pastičky 9A5N, pro ně jsou dveře zavřené.