Jak chápat členství v nějakém klubu?

Nikdy jsem neměl tendenci k členství v čemkoli jako třeba HSC - na co? Stačí mi umět dobře morse a na to nepotřebuju papír ani komunitu. Mám takovou zásadu vyhnout se všemu, co se tváří výběrově.

Bohužel si autor tohoto výroku neuvědomuje zásadní problém, který z toho plyne - chcete se začít zabývat nějakou náročnější činností, kterou málokdo umí. V začátcích budete potřebovat přinejmenším poradit, ale když se najde i pomocná ruka, bývá to mnohem lepší. Jak ale najít někoho, kdo to nejen umí, ale je schopen a ochoten také nabídnout pomocnou ruku? Nebylo by dobré, kdyby existovalo místo, kde mají takoví věci znalí, hodní a ochotní strejdové svoje "hnízdo"? Nebylo by přímo skvělé, kdyby existoval seznam takových hodných a schopných lidí? Nebylo by od věci, kdyby existovala záruka, že tihle hodní lidé opravdu něco umí? Koneckonců, hodných nekňubů, kteří vám svou neznalostí a omezeností ve finále "zavaří" na spoustu let dopředu jsou plné kolektivky a současný, dosti žalostný stav je jejich dílem.

Ono tohle ale existuje, jen se nesmíte pídit po OK1KXX, ale po něčem jiném. Může se to jmenovat třeba HSC, FOC, CWops nebo nějak tak. Ten název je samozřejmě zkratka a vyjadřuje to, o co tam jde. Výběrové to samozřejmě je a jinak tomu ani být nemůže - klub svým názvem a svými pravidly většinou velmi viditelně dává najevo svoje poslání.

Nemusí ale jít jen o pomoc, o začátečníky a podobné věci. Třeba se jen chcete pobavit, něco si užít, jenže pokud se to týká vysílání, budete potřebovat protějšek. Dejme tomu, že si chcete pořádně zatelegrafovat rychlostí 200 zn./min., přitom vyzkoušet nastavení svého klíče, QSK, nebo otestovat pastičku. Můžete to zkoušet náhodně, někoho dobře telegrafujícího zavolat a vytočit klíč na 40 wpm. Většinou ale narazíte, dotyčný do toho nepůjde nebo se mu nechce s vámi povídat nebo to neumí, počastuje vás tím známým GE DR OM, "odkecá nacionále" a chce někoho dalšího. Ať jsou důvody jakékoli, po několika neúspěšných pokusech to vzdáte a stane se to dvakrát, třikrát, když to bude po dvacáté, začnete nadávat a necháte toho nafurt, maximálně budete udržovat skedy s někým známým a zvonec, pohádky je konec.

Když na to ale půjdete od lesa, vezmete si do ruky třeba seznam členů VHSC, tak najdete parťáka poměrně rychle. Dozvíte se mimo jiné o QRQ rundách, pokud budete chtít, seznámíte se s někým, kdo ví o tom, co vás zajímá, téměř všechno a může se před vámi otevřít úplně jiný svět, kde nebude místo pro nudu a stereotyp. Na vlastní kůži se přesvědčíte, k čemu takový VHSC je a pokud budete aktivní a vyhovíte požadavkům (zde CW min. 200 zn./min., schopnost komunikovat v cizí řeči se předpokládá automaticky), velmi pravděpodobně se stanete brzy také členem.

Mám tohle prakticky vyzkoušené, jelikož mě zajímají věci kolem CW, ale třeba i problematika dynamického rozsahu přijímačů při malém kmitočtovém odstupu rušivých signálů, seznámil jsem se prostřednictvím klubů s lidmi, kteří tohle znají a někteří z nich se tím i živí. Ti mi poskytli naprosto unikátní informace, někdy i poslali článek apod. I proto mě ham rádio tolik baví a nehrozí, že by mě omrzelo, ale mám velmi intenzivní pocit, že kdyby musely být moje kontakty omezené jen na OK hamy kolem sebe, v radioklubu (pokud bych do nějakého chodil), dávno bych s licencí praštil a šel dělat něco jiného.

Všechny kluby nejsou výběrové, někde stačí společný zájem a vytvoří se skupina, která si vyměňuje informace, společně pracuje a baví se u toho. Kdybych se rozhodl zabývat se provozem PSK31, určitě bych se dal do EPC (The European PSK Club) a nepochybuji, že informace najdu. Kdyby mi učarovaly jednoduché transceivery, určitě by mě zaujal G-QRP-Club apod. Lze říci, že jakákoli specializovaná činnost v rámci ham rádia má svou skupinu příznivců, svůj klub. Hlupák však tohle nepochopí, za vším bude vidět snahu ze sebe dělat "lepšího člověka", neboť když jemu stačí kamarádi z radioklubu, měli by stačit každému a pokud ne, dělá ze sebe něco "extra".

Kolem klubů se proto šíří mračna pomluv, zostouzení a obviňování, nejčastěji ze snobství. Stojí za tím vždycky zastánci už zmíněného falešného rovnostářství a hlupáci, neschopní pochopit existenci klubů, kam se nelze přihlásit, kam musíte být nominováni, musíte získat spoustu doporučení a vyhovovat mnoha dalším podmínkám. Tohle síto může mít opravdu velké díry, takže se udrží jen hodně velký šutr a zbytek propadá zpět do šedého průměru. Tím ovšem narůstá počet lidí, kteří dotyčný klub nemají zrovna v lásce a jsou ochotní škodit, kde se dá. Tohle došlo dokonce tak daleko, že např. jeden z nejznámějších klubů, FOC (The First Class CW Operators' Club) se dokonce občas prezentuje i pod jiným jménem, které tolik neprovokuje ty méně schopné a méně chytré - Friends Over Continents (z tohoto názvu se ale jaksi vytratilo to, oč v klubu jde - CW).

Tyhle pomluvy a postoje hamů, kteří "nikdy neměli tendenci k členství v čemkoli jako třeba... a mají takovou zásadu vyhnout se všemu, co se tváří výběrově" mají neblahé a poměrně závažné důsledky - celkově je méně možností kvalifikované pomoci, mnohem méně informací (ony totiž právě tyhle kluby šíří většinu potřebných informací) a nižší provozní úroveň začínajících i středně pokročilých operátorů. Tihle týpci by si měli uvědomit, jak si protiřečí - už jen tím, že udělali zkoušky, mají koncesi a vysílají se zařadili do skupiny obyvatel, podléhajících velmi výběrovým kritériím a stali se členy komunity, která se sice ráda tváří naprosto otevřeně, ale je tak úzce zaměřená, že jí málokdo rozumí. Jejich výroky tedy sice mnohé vysvětlují, ale nám (každému z nás) velmi škodí.

Je třeba si uvědomit několik věcí:

1. O tom, jestli se stanete členem nějakého výběrového klubu nerozhodujete vy, ale členové klubu. Ti vás buď mezi sebou chtějí a pozvou vás, nebo vás odmítnou. Jen členové mohou posoudit, jestli vyhovujete podmínkám, jestli toho umíte tolik, abyste mohli být členy. Nikde neexistují žádné komise, rozhodující o členství. Není se čeho domáhat, ani kam se odvolávat...

2. Nesnažte se dostat do nějakého výběrového klubu tím, že se pokusíte se vetřít, řeknete si o doporučení nebo budete chtít po někom, kdo vás už doporučil, aby zorganizoval kampaň na podporu vašeho členství. Takové chování je nejen nevhodné, ale většinou nepřípustné a nebývá tolerováno, což může mít za následek vaši doživotní diskvalifikaci. Pokud si lze o doporučení říci, většinou se to dočtete již v samotných pravidlech členství, určité procedury mohou probíhat jinak apod. V každém případě ale platí, že rozhodují výhradně členové.

3. Pozvání můžete samozřejmě odmítnout a to jediné vám dává oprávnění prohlásit, že jste "neměl tendenci k členství...". Pokud jste ale nic neodmítli, nejste tedy členem tam, kam vás nikdo nezval. Veškeré výroky o tom, jaké máte tendence, tedy nejsou ničím jiným, než tlučhubovstvím...

4. Členství není důvodem k nějakému vychloubání, k vyvyšování se. Kluby nejsou sektami zasvěcených ani spolky "lepších lidí", tohle je téměř vždy v rozporu s klubovými pravidly a tento typ porušení pravidel se většinou netoleruje. Naparování se tedy mívá za následek vyhození z klubu, přitom vezmou za své i vztahy a vazby, které se během členství vytvoří.

5. Členství téměř vždy představuje nějaký závazek. Platí to i pro kluby, které nejsou výběrové. Na členy lze tedy nahlížet jako na skupinu, která přijala jakýsi nadstandardní závazek a dodržuje jakási pravidla nad rámec dnes již dávno vyčpělého hamspiritu.

6. Pokud bývá členství v klubu vnímáno jako punc operátorské kvality či certifikát technických znalostí, jde vždy o vedlejší efekt, nikdy o smysl klubu.

Jestli vás nějaký klub zajímá proto, že jsou v něm lidé, kteří se velmi intenzivně věnují té oblasti ham rádia, která vás zajímá, patří k uznávaným autoritám a vy byste jim chtěli být blíž, je to zcela v pořádku. Jediné, co můžete pro své případné členství udělat, je být aktivní. Rámec tolerovatelnosti je, když si seženete seznam členů a zaměříte se na ně, často je voláte a snažíte se tak dostat jim do povědomí. Vyvarujte se však zmínkám o klubu - pokud na toto téma přijde řeč, musí být iniciátorem sám člen.

Máte-li pocit, že byste v nějakém klubu měli být, že na to máte a ono se stále nedaří, děláte chybu vy sami. Nejčastěji bývá problém v přehnaném sklonu k staromilství - a nejde tu přitom jen o nějaké kluby. Ham rádio je nádhernou šancí, jak udělat něco pro to, aby nám na stará kolena nezačal "sračkovatět" mozek. Jde jen o to tuhle šanci nepropásnout. Mezi námi je spousta takových, kteří řeknou, že to je jen hobby a dělají ho podle své kapsy a v rámci svých možností. Právě moment, kdy své aktuální možnosti prohlásíte za konstantu, za něco, s čím nehnete, je projevem takového "sračkovatění". K dalším patří třeba odpor k počítačům, lpění na papírovém deníku, drátové antény a - hlavně a především - záliba v lokálním provozu. Angličtina má pro tenhle typ lidí pěkné označení - luddité. Ale to už je zase o něčem jiném...

S ohledem na zmíněné skutečnosti snad pochopíte, že mi autor modře zvýrazněného citátu v úvodu připomíná sobeckého a samorostlého sedláka ze Svaté Studánky, který ještě v 21. století odmítá splachovací záchod a trvá na kadibudce se srdíčkem, vyříznutým ve dveřích. Může se na mě zlobit a já bych se mohl omlouvat za to, že jsem zrovna jeho výrok použil k uvedení do nevábné, poněkud lepkavé problematiky. To je ale asi tak všechno, co s tím uděláme. Ten problém tu totiž je už léta a hned tak nezmizí. A vůbec tu nejde o kluby...