Uvedená čísla by mohla být ještě mnohem vyšší. Byl jsem velmi překvapen, když jsem zjistil, kolik např. Američanů si tyto stránky pročítá s pomocí překladače. Co však postrádám, jsou odkazy na tyto stránky a citace z nich. Jejich počet totiž vůbec neodpovídá počtu přečtení jednotlivých článků. A za největší odměnu bych považoval, kdyby se zde publikované informace viditelně uváděly do každodenní praxe. Stále jsou signály řady OK stanic přímo ostudné, stále je spojení v nějakém závodě s řadou OK spíš trestem, než výhrou.
Stále se mě rovněž zmocňuje zděšení, když zjistím, jak a za jakých technických podmínek probíhá výuka Morse. Stačí uvidět „divotvornou skříňku“, obsahující bzučák z telefonního sluchátka a tlačítko na panelu, sloužící jako ruční klíč. Když se občas dám do řeči s někým, kdo se věnuje práci s mládeží a připomenu mu letitou elementární zásadu, že je třeba odložit tužku, papír a ruční klíč co nejdřív, ideálně okamžitě po probrání všech znaků, často vidím naopak zděšení u nich. Zmůžu se pak jen na pouhý odkaz na to, že Morseovka je „jen“ další jazyk - stejně, jako když spolu mluvíme, si on nic nezapisuje, musí probíhat příjem Morse. Že stačí se podívat např. na nápis na vývěsním štítu nad obchodem a hlavou by mělo proletět příslušné slovo jako „akustický obraz“ a zřetelně by ho měl slyšet. Opět zděšení v „učitelově“ tváři… Pak opravdu pochybuji, jestli vůbec tyto stránky mají smysl a jakákoli odměna se jeví jako velmi pofidérní parametr.
Jeden ze zlidovělých bonmotů praví: „Kdo umí, umí. Kdo neumí, čumí. A kdo o tom nemá ani ponětí, ten to učí“. Opravdu bych si moc přál, aby se to na radioamatéry, potažmo na telegrafisty nevztahovalo. Jenže každodenní realita mě přesvědčuje o tom, že to nejen platí, ale platit bude i nadále. Nic na tom nemění fakt, že jsem ani za půl století nebyl schopen pochopit, proč platí nepřímá úměra mezi znalostmi a touhou (potřebou) tyto znalosti předávat dál, tedy učit. Prostě čím méně někdo umí, tím větší potřebu má někoho vyučovat. Absolutní odměnou na úrovni nalezení Svatého grálu by pak pro mě bylo, kdyby tento jev zcela zmizel. Ale to jsem už asi opravdu neskromný...
Tyto stránky i jejich autora však můžete ocenit např. nominací na „The CWops Award for Advancing the Art of CW“ (viz https://cwops.org/the-cwops-award-for-advancing-the-art-of-cw/), přičemž nominovat může kdokoli (tedy nejen člen CWops), nominující dokonce nemusí ani mít koncesi, stačí nominaci poslat na awards@cwops.org s kopií na secretary@cwops.org. Nominace ovšem musí splňovat celou řadu náležitostí, které jsou uvedeny na zmíněném odkazu. Nejde tu ovšem o diplom, těch mám už dost. Jde o to, že díky nominaci vejdou stránky v povědomost mnoha lidí a mnohem víc pracně připravených informací padne na úrodnou půdu. V neposlední řadě jde také o to, že OK pro mnoho lidí přestane být jakousi východoevropskou pustinou, jejíž obyvatelé neznají ani kartáček na zuby, ale že jde o krásnou a velmi kulturní zemi, kde se daří vědění všeho druhu. A o to přeci jde, ne?
* Pozn.: Počtem přečtení se rozumí počet unikátních vyvolání článku, využívají se zde cookies, takže každý čtenář by se měl započítat pouze jednou (pokud si samozřejmě cookies nesmaže).
Formát pro tisk