Jak je to s dvoupákovými pastičkami?

Z úvahy OK1IF je patrný poctivý a zodpovědný přístup k problému, i v ostatních komentářích lze najít pozitivní snahy, ale zdá se, že nikdo ze zmíněných nepřišel na to základní tajemství jambického klíčování - vkládat, "vmačkávat" s rukou položenou na stole bez pohybu v zápěstí.

OK1IF: Jak je to s dvoupádlovými pastičkami?

Jsem telegrafní samouk a tak možná jsem při svém "výcviku" něco zkazil a něco dělám permanentně špatně. Přesto jsem v průběhu svého HAM CW života poznal, že není pádlo jako pádlo. Přes různé "domaděly" jsem se dopracoval až k drahé pasti Begali, abych konstatoval, že moje mez je někde kolem 40 WPM. Na web stránkách Begaliho je i záznam, jak někdo hraje rychlostí 50 WPM. Nelenil jsem a celé video si stáhl a převedl v jednotlivé obrázky. S hrůzou jsem zjistil, že při těchto rychlostech onen operátor dvoupádla používá tak, jakoby to bylo jednopádlo. I další sledování několika našich TOP operátorů (v Holicích) mne utvrdilo v tom, že při velkých rychlostech hrají na dvojpádlo jako na jednopádlo. Palec a ukazovák mají velice daleko od sebe. Pak při analýze (i můj problém), zjišťtujete, že klíčování je s většími mezerami. Přitom samozřejmě do tempa asi 35 WPM se mi zdá, že klíčování pomocí dvojpádla je pohodlnější. Jak to tedy s tím je? Začínám mít pocit, že se vrátím k jednopádlu. Je to kacířská myšlenka? Je to špatný trénink? Je to dáno věkem? HI

Dosti mne dostala poznámka Jirky OK2RZ, který mi napsal:

Než začnu rozebírat teorie, proč při velkých rychlostech do toho všichni mlátí jako na jednopádlo, může mi někdo tento jev vysvětlit?

Jako reakci na toto jsem dostal tyto Vaše názory. Samozřejmě bude asi nejzajímavější ten, který přijde (alespoň doufám) od nějakého VHSC. Velice hezký soubor Jambické mýty (*.pdf) mi poslal Laďa OK2BLD.

Z galerie pastiček:

U některých HAMů se projevil názor, že naše "laické" názory mohou vést do pekel a působit negativisticky. Ne to v žádném případě nechceme a ani to tak není. To, že např. nedokážeme na klávesnici psát všema deseti, ještě neznamená, že tím opovrhujeme. My to zkrátka neumíme. Také je jasné, že jambické klíčování přináší "novou" hodnotu. A to dokonce i při klíčování na jednopádlo (tedy myšleno ono klíčování s mezipamětí). Nám to zkrátka není jasné jen při velikých rychlostech. Pokud mám jednopádlo, pak jsem buď vlevo a nebo vpravo. Pokud mám však efektivně využívat výhod dvoupádla, pak musím koordinovat jak palec, tak ukazovák. Při velikých rychlostech tedy zatěžovat více "dráty" od mozku. Nám skutečně jde jen o to, že zatím při různých rozborech jsme si všimli, že při velikých rychlostech (50 WPM), do toho každý mlátí jako na jednopádlo. Tedy využívá teoretických výhod jen z poloviny. A my se ptáme, jestli je to normální jev. Martinův krásný článek (zřejmě myšlena moje dvoudílná Anatomie pastiček) doplňujeme o Vaše fotografie pádla VUMA (OK3KAS).

Zajímavý článek je uveřejněn i zde:

(nefunkční odkaz na N9BOR nahrazen funkčním)

Tono OM3LU se zapojil do diskuse se svým názorem a zkušenostmi.

Pastičky 2009

Co k tomu dodat?

Telegrafní samouci jsme u nás prakticky všichni. Kdo musel absolvovat hrůzy svazarmovského výcviku, naučil se ponejvíc zlozvyky a proti nám, samoukům je ve velké nevýhodě. Naší nevýhodou není ani tak nedostatečná znalost Morse, jako chabé znalosti angličtiny, která je mezinárodním jazykem rádiového provozu.

Byli jsme a svým způsobem jsme i nadále izolováni od radioamatérsky vyspělého světa a důvodem jsou jednak jazykové neznalosti a jednak fakt, že oproti USA a západní Evropě jsme pořád chudší. Částka (cca 600 USD), na kterou vyjde kvalitní klíč s velmi dobrou pastičkou většinou našemu radioamatérovi musí stačit na pořízení celého transceiveru. Ale i ti majetnější zpravidla nebývají ochotni takovou částku utratit za "pouhou" telegrafní výbavu.

Ze všeho nejvíc mi ale vadí suverénní klídek, s kterým většina radioamatérů obelhává sama sebe a svoje okolí. Ti, kteří po pravdě přiznají, že něco (nejen jambické klíčování) neumí nebo se něco nechtějí učit, jsou vzácnými výjimkami. Většinou vidíme jen "okecávání", používají se přitom zcela liché argumenty tzv. "špičkových operátorů", které však ve světě nikdo nezná. Proto se ptám: to vám opravdu ublíží říct "nevím, neznám, neumím, jsem líný se (ve svém věku) něco učit"? Kdekdo prohlásí "mě líp vyhovuje jednopádlo", i když si pořádně dvoupákovou pastičku neosahal a vůbec třeba nemá tušení o ultimatic klíčování, což je nejambický způsob hraní na dvoupákovou pastičku, téměř šitý na míru těm, kteří při výuce jambického klíčování neuspěli. Základní výhodu, ruku pohodlně opřenou o stůl a hraní prsty, tu máme stejně. Velmi mnoho operátorů v OK však tvrdošíjně lpí na kývavém překlápění jedné páky ("pádla") ze strany na stranu, pohyb přitom vychází ze zápěstí a nebo dokonce z lokte (to se často stává "v zápalu boje"). To je sice únavné a každý začne dělat chyby mnohem dřív, než kdyby si k vysílání zajistil maximální pohodlí. Místo toho se dovídáme, jak někdo dělal chyby, ale když se vrátil k pádlování, jel jako stroj. Mimochodem, práce s jednopákovou pastičkou opravdu připomíná spíš klopotně namáhavé veslování na pramici (pádlování je blbost, pádlujeme na kánoji a pádlo s ní není nikterak spojené, zatímco veslo je s pramicí spojené otočným čepem).

Mám velmi daleko k tomu, abych někoho k něčemu přemlouval. Pokud telegrafujete 30 let na "jednopádlo", čiňte tak dál. Ale navádět k "jednopádlu" začátečníky považuji za nekorektní, unfair jednání, ke kterému by se slušný telegrafista nikdy neměl snížit. Pamatujte na "right to choose" (právo volby). Každý by si měl omakat všechny dostupné možnosti a až nabere zkušenosti, ať si vybere sám.

Pokud učíte nováčky, mělo by být vaší svatou povinností informovat vaše svěřence i o posledním stavu techniky, o vývoji v konstrukci klíčů a pastiček. Výrobci pastiček opravdu nejsou blbí a dobře vědí, co trh žádá. Sortiment je samozřejmě přizpůsoben bohatším Američanům a Západoevropanům, kteří bývají, a to nikoli shodou okolností, také mnohem lepšími operátory. Propagovat "jednopádlo" je tedy nepatřičné a argumetovat přitom např. HST (sálovou rychlotelegrafií) nebo věkovitými profesionálními operátory pobřežních stanic, srostlými se svými bugy tak, že jim je budou muset dát i do rakve, je zcela mimo. Je třeba, abychom se vybavením, znalostmi a uměním srovnali s těmi nejlepšími na světě.