Co zde najdete

Vyhledávání


Naše anketa

Jaký režim klíčování používáte?
Počet hlasů: 73

DX Code of Conduct


Vibroplex



Begali

Kategorie: Klíče a manipulátory

Jaká má být dobrá pastička?

Vůbec nejde o to, jestli jednopáková nebo dvoupáková. Pastička by měla být především pohodlná, dobře nastavitelná v širokých mezích a její mechanická konstrukce by měla být propracovaná do všech detailů. Požadované vlastnosti si můžeme shrnout do tabulky:

Jemné nastavení

Nastavovací prvky musí mít jemný chod. Jsou-li použity prvky na principu šroubu, musí mít tento šroub velmi jemný závit s malým stoupáním. Metrický závit (M) je příliš hrubý, vyskytuje se jen u levných nebo nepromyšlených konstrukcí.

Možnost aretace nastavovacích prvků

Konstrukce pastičky musí nabízet možnost nastavené prvky pevně zafixovat v jejich poloze. Aretace při utažení nesmí ovlivnit již nastavený prvek. Aretace pomocí kontramatky bývá špatná.

Individuálně nastavitelný zdvih kontaktů

Pastička musí umožňovat nastavit zdvih kontaktů zvlášť pro tečkovou a zvlášť pro čárkovou stranu. Nastavení musí být na sobě nezávislé.

Individuálně nastavitelná tvrdost

Pastička musí umožňovat nastavit vratnou sílu kontaktů zvlášť pro tečkovou a zvlášť pro čárkovou stranu. Nastavení musí být na sobě nezávislé.

Nulová vertikální vůle

Páky nesmí mít vertikální vůli. Uložení v hrotových ložiskách má vertikální vůli vždy (např. všechny pastičky firmy Vibroplex), takto konstruovaným pastičkám je vhodné se vyhnout. Dobrá moderní pastička používá kuličková, případně fluidní ložiska (vyskytují se např. v pevných discích počítačů, zaručují minimální valivý odpor). Pozor na tzv. "kuličková" ložiska, tvořená jedinou kuličkou, zapadající do vybrání v ose a v nosných částech. Vybrání často bývá v čelní části šroubu, který lze nastavovat. Ložisko s jednou kuličkou bývá zpravidla horší, než hrotové ložisko!

Systém vracení

Kvalitní moderní pastička používá magnetické vracení. Používají se neodymové permanentní magnety, které časem neztrácejí sílu. Důvodem použití magnetů je možnost nastavení minimální vratné síly, nastavení v oblasti velmi malé vratné síly je většinou lineární. Kvalitní moderní konstrukce používají vždy dvou vzájemně se odpuzujících magnetů. Pérové (pružinové) vracení je dnes již zastaralé a používá se u levných výrobků. V oblasti velmi malých vratných sil je nastavení nelineární, kritické a v určitém momentu je vratná síla buď nulová (páka se nevrací a visí), nebo existuje minimální zbytková vratná síla, která může být někdy příliš velká. Proto je vhodné se pérovým pastičkám vyhnout, aspoň pro stacionární použití.

Uzavřená konstrukce

Nejkvalitnější pastičky (např. Begali Stealth) mívají zcela uzavřenou konstrukci, chránící ložiska i kontakty před prachem. Laciné pastičky mívají prachu přístupná i ložiska.

Materiál kontaktů

Sepnuté kontakty musí mít nejen malý, ale především stálý odpor - jsou vždy lepší kontakty s větším odporem v sepnutém stavu, který je vždy (při každém sepnutí) stejný a během sepnutí se nemění, než kontakty s minimálním odporem, který je při každém stisknutí pastičky jiný a pokud podržíme páku v sepnutém stavu, odpor se skokově mění. Kontakty nesmí oxidovat, musí být tvrdé a otěruvzdorné. Nejkvalitnější kontakty jsou iridiové. Nejhorší bývají stříbrné kontakty, zlaté kontakty bývají většinou jen pozlacené a tenká vrstvička se časem prodře, zlaté "pecky" jsou drahé a zlato je navíc měkké. Zlaté kontakty používá Begali. Pořadí kvality pro výběr: iridium - zlato - zbytek...

Váha

Dobrá pastička pro stacionární použití musí být těžká, optimálně víc, než 2 kg. Různé miniatury, často označované jako travel, portable, QRP, expedition jsou nevyhovující pro stacionární použití a bývají opravdu vhodné pro to, pro co jsou označené (na expedici, návštěvu SOTA apod.). Při koupi je nutné mít na zřeteli účel, ke kterému má pastička sloužit!

Materiál

Celokovová konstrukce je samozřejmostí. Plast nebo dřevo se může vyskytovat pouze na hmatnících, ne jinde! Kvalitní pastička musí vypadat, jakoby byla stavěná na 1000 let (Begali Sculpture). Pozor na mosaz (měděnka, černání) a na páky z lehkých hliníkových slitin (křehké - lze ulomit, urazit). Nejkvalitnější výrobky bývají kompletně zhotovené z nástrojářské nerezové oceli.

Povrchová úprava

Vysoký lesk (chrom, leštěná mosaz) je nepraktický, na povrchu je vidět každý otisk prstu i prach. Lakování je zcela nevhodné. Pozor na různé barevné politury, které lze poškrábat nebo odřít. Politurovaná mosaz stárnutím tmavne, pastička pak získá muzeální vzhled. Ideální je broušený povrch nerezového materiálu (např. Begali Sculpture), nitridovaný povrch (podobný, jako hlavně zbraní), příp. paladiová texturovaná politura (např. Begali Stealth).

Pokud vám něco připadá nepohodlné, je něco špatně. Problémem většinou bývá výška hmatníků nad stolem. Je tedy vhodné používat hmatníky takového tvaru, u kterého není výška místa dotyku vašich prstů nijak kritická. Následující obrázek srovnává nejobvyklejší tvary hmatníků. Je vidět, že prostor pro prsty je omezen rozměrem R. Je-li hrana dlaně opřena o stůl, musí se ruka s prsty vejít do prostoru, omezeného rozměrem R+H.

Nejběžnější tvary hmatníků

Pohodlí při vysílání je do značné míry ovlivněno poměrem R/H. Na jeho velikost však má přímý vliv tvar hmatníku. Můžeme si sami odvodit, že eliptický tvar hmatníku (používá např. Vibroplex) je velmi nevýhodný. Kapkovitý (Mercury N2DAN) nebo trojúhelníkovitý tvar (Bencher) je lepší, avšak pořád to není ono. Ledvinovitý tvar, který najdete na některých hmatnících firmy Begali, nabízí nejvhodnější poměr R/H, prsty se tedy nemusí přesně trefovat a pastička vyhoví jakkoli velké ruce.

Dalším problémem mohou být ostré hrany, které se vyskytují na některých hmatnících. Působí velmi rušivě a většinou na to nepřijdete hned při první zkoušce. Nedávno jsem zkoušel prototyp nové pastičky, která se připravuje pro výrobu. První dojem byl velmi dobrý, přibližně po týdnu mi ale začalo na pastičce něco vadit a další týden trvalo, než jsem přišel na to, že to jsou ostré hrany na hmatnících.

Hmatníky by měly mít i příjemný povrch. Tvrdý, lesklý a kluzký povrch je nejméně vhodný. Někteří operátoři mají rádi dřevěné hmatníky, nejlepší je však "soft" pogumovaný (hedvábný) povrch, jaký najdeme na nářadí, propisovačkách apod. Hmatníky s takovým povrchem však zatím nikdo nenabízí.

Požadavky na pastičku a její kvalitní zpracování jsou tedy velmi vysoké. Obvyklá je hodinářská přesnost, nejkvalitnější výrobky jsou zhotovené z těžko obrobitelných materiálů. Amatérská výroba pomocí ručního nářadí nepřichází v úvahu, pokud pastičky vyrábí jednotlivec (G3HGE, I1QOD apod.), má vždy speciální vybavení. I když i u nás řada radioamatérů vyráběla pastičky [1] v průměrně vybavené dílně a dodnes na ně vysílá, není taková svépomocná výroba řešením, které by vyhovovalo dnes a bylo by možné s ním počítat i pro budoucnost.

I na tohle někdo vysílá...

Nic proti přizpůsobení pastičky individuálním potřebám,
ale co je někdy moc, bývá občas i příliš...

Moderní CW provoz je opravdu rychlejší, než byl před nějakými 30 lety, navíc je stále častější používání otevřené řeči, proto je nutné klást důraz na ergonomické řešení pastičky a počítat s tím, že i zdánlivá maličkost může mít rozhodující vliv na kvalitu našeho provozu.

Určitě nic nezkazíme, když si znovu připomeneme, o co v CW provozu jde a jaké pořadí důležitosti jednotlivé požadavky mají. Takže:

  1. Nejdůležitější je přesnost. O tu jde vždy v první řadě.
  2. Druhým nejdůležitějším požadavkem je pohodlí. Komfortní, pohodlné ovládání pastičky pomáhá omezit únavu a podporuje soustředění na vysílání, čímž se zlepší přesnost.
  3. Rychlost je nejméně důležitým požadavkem, podmínkou je ovšem, aby rychlost našeho vysílání nevybočovala z obvyklého rámce "cestovních rychlostí", tj. nějakých 24 - 34 WPM. Vždy je vhodné zvolnit, pokud to pomůže zlepšit přesnost, je však třeba dát pozor na jednu zrádnou maličkost - je-li vysílání příliš pomalé, je velmi obtížné udržet pozornost a koncentrace stojí příliš mnoho energie. V DX provozu poměrně často nastává situace, kdy díky podmínkám šíření (např. velmi rychlým únikům), nelze v pomalém tempu vůbec spojení navázat, příp. dokončit, zatímco při rychlostech 35-40 WPM vše probíhá v pohodě. Jindy je samozřejmě nutné zvolnit, je tedy nutné rychlost vysílání vždy přizpůsobit momentálním podmínkám šíření a stavu rušení. Pokud však rychlost diktují schopnosti operátora, je všechno špatně a do takové situace bychom se nikdy neměli dostat.

Pastička tedy je věda a víme, proč. Pokud zvolíme nějaké "halabala" řešení, dáváme tím najevo jen to, že to s tou telegrafií nemyslíme nijak vážně, příp. CW je pro nás jen východiskem z nouze.

 

Odkazy:

[1] Radmil Zouhar, OK2BFX: Ovladač k elektronickému klíči, AR A1/1987, str. 32-33

print Formát pro tisk