Zdroj: http://telegrafie.cz/./index.php?a=o-morse/vse-o-squeeze-klicovani-cast-2 • Vydáno: 12.11.2021 2:19 • Autor: OK1RR
Karl Fischer, DJ5IL
Druhá, závěrečná část příběhu nás zavede od ručních klíčů a bugů přes režim Ultimatic až k moderním jambickým klíčům. Teorie a vývoj těchto inovací jsou podrobně rozebrány...
Režim s jednou tečkou
V červnu 1965 podal Edward B. Brown, W0EPV, patentovou přihlášku, popisující „telegrafický klíč“, která byla schválena americkým patentovým úřadem v únoru 1968. Jeho dvoupákový klíč je zjevně variantou Ultimatic, ale na rozdíl od něj má časovou základnu ovládanou pákou pastičky, takže znaky začínají okamžitě po stisknutí páky. Podle patentového dokumentu vyžaduje „méně přesné manipulace [...] ve srovnání s dosavadními technologiemi“ díky své jedinečné vlastnosti „paměťového obvodu s jednotečkovým vkládáním“, a proto je jeho klíčovací logika nazývána „režim jedné tečky“ (jednotečkový režim).
Klíč funguje jako dvoupákový Ultimatic se dvěma odlišnostmi:
nemá čárkovou paměť a proto, pokud má být vložena nebo připojena čárka, musí být kontakt čárky držen sepnutý, dokud se čárka nespustí.
když tečková páka převezme ovládání klíče, zatímco je kontakt čárky držen sepnutý, vloží se po dokončení aktuální čárky pouze jedna tečka a poté se klíč vrátí k čárkám, dokud se páka neuvolní a opět nesepne kontakt.
Stejně jako Ultimatic má paměť teček, která je vymazána již na začátku tečky, takže tečku lze uložit kdykoli, dokonce i během tečkového prvku. Ale na rozdíl od Ultimaticu tečková páka ztrácí kontrolu nad klíčem po jedné tečce.
Chcete-li například vyslat znak „C“, můžete u první čárky stisknout ovládací páku a podržet ji. Pak byste mohli vložit dvě tečky jako v režimu Ultimatic, který vyžaduje celkem tři pohyby. To by však porušilo „pravidlo squeeze“, které reprezentuje správnou techniku v tomto režimu: podržte tečkovou páku stisknutou po první tečce, poté uvolněte pouze čárkovou páku před začátkem poslední tečky a nakonec uvolněte tečkovou páku, což vyžaduje celkem jen dva pohyby.
Režim s jednou tečkou se vyznačuje následujícími parametry: četnost stisknutí je 1,78 (64/36), doba držení je 9,7 (618/64) - přesně jako v režimu Ultimatic, znak C potřebuje o jedno stisknutí méně a znak X o jedno více. Perzistence je mírně snížena na 78%, protože 8 znaků začínajících čárkou (B C D X Z 6 7 8) nedovoluje držet počáteční čárkovou páku stisknutou, ale na druhou stranu poskytuje více času na uvolnění tečkové páky po vložení jedné tečky mezi dvěma čárkami (C K Q Y). Když pomineme znaky, které vyžadují pouze jeden pohyb, všechna ostatní písmena abecedy kromě „X“ a všechny číslice lze zadat jediným sepnutím každého pákového kontaktu, což odpovídá dvěma pohybům. Tvrzení v patentu, že tento klíč vyžaduje méně přesné manipulace, je tedy rozhodně neopodstatněné.
Režim jedné tečky funguje jako hybrid režimu Ultimatic a jambického režimu, který v té době ještě nebyl vynalezen a který bude vysvětlen dále. Operátor, který je zvyklý na prostý jambický režim, by neměl mít vůbec žádné problémy s provozem v režimu jedné tečky, pokud mu vadí pouze uvolnit ovládací páku před koncovými tečkami u písmen „C“, „F“, „L“, „R“. Totéž platí pro režim Ultimatic, ale písmena „C“ a „K“ jsou pro operátora, zvyklého na prostý jambický klíč poněkud obtížněji zadatelná a zapříčiňují chyby.
Jimmy Moss, W5GRJ, představil ve svém článku z července 1967 „The W0EPV Squeeze Keyer“ [12] „pozoruhodnou pomůcku Eda Browna, která odstartovala tu správnoudiskusi o CW pásmech“. Mezi čtenáři byl i starý známý Bo, OZ7BO, telegrafní matador z Dánska, který již prokázal nos na dobré konstrukce klíčů a také své schopnosti je dále zlepšovat. Ale na rozdíl od doby před asi 20 lety (tj. 1947), kdy publikoval svou konstrukci el-bugu v časopise „OZ“, byl tentokrát evidentně odhodlán design klíče dál zlepšovat.
Boův syn Ole vlastnil konzultačnífirmu „Quali-Fi“, působící v oblasti zvukové techniky, která byla zároveňi distributorem profesionálních studiových a vysílacích zvukových systémů a špičkových hi-fi zařízení ve Skandinávii (firma stále existuje s novým vedením). OZ7BO tedy zahájil návrh a konstrukci nového klíče v laboratořích Quali-Fi, kteráz původníhozapojení W0EPV se 4 elektronkami a jedním tranzistorem udělala nejmodernější obvod s 9 tranzistory a dvěma RTL (Resistor-Transistor-Logic) integrovanými obvody na malé desce s plošnými spoji, která byla společně s deskou napájecího zdroje a dvoupákovou pastičkou zabudována do malé šedé skříňky. V březnovém čísle „OZ“ z roku 1968 se objevila recenze produktu a poté mu Quali-Fi pomohl rozjet výrobu první série 25 kusů tohoto typu „SQUEEZE KEY“ typu MSK-4, které byly prodány již před vyrobením.
Tento obrázek ukazuje můj vlastní MSK-4 s odstraněným krytem, koupil jsem ho v roce 2018 z pozůstalosti SM3DNI za zhruba 25 Euro a zcela jsem jej rozebral a zrenovoval. Až na některé drobné úpravy je v původním stavu a je radost s ním pracovat.
Výroba pokračovala, ale jelikož Bo nemohl nikdy přestat zlepšovat klíč, bylo rozhodnuto, že by měl založit vlastní společnost „Electronic Design a/s“. Nahradil obvody RTL za integrované obvody TTL a podle toho zrevidoval celé zapojení, integroval napájení a logiku do jedné desky a postupně nahradil skokovou regulaci rychlosti regulací plynulou. Objevily se reklamy a na vyžádání byla k dispozici i brožura od firmy „Dansk Radio Aktieselskab“, (Danish Radio Inc.), která byla založena v roce 1920 předními dánskými přepravními společnostmi.
Tabulka v této brožuře, ukazující časování páky při tvorbě různých znaků, je téměř identická s obr. 4 v článku W5GRJ (QST) a „úložný obvod s jednotečkovým vkládáním“, uváděný v patentové dokumentaci W0EPV se nyní nazývá „jednotečkový paměťový systém vkládání“. Brožura vysvětluje: „Zjistíte, že čárková páka přepisuje páku tečkovou, což způsobí, že se klíč přepne na čárky. To znamená, že při odesílání libovolného znaku začínajícího tečkou nemusí být páka tečky uvolněna až na konci znaku. Důležitou vlastností squeeze klíče je jeho paměť pro jednu tečku a systém vkládání, díky kterému je klíč schopen vytvořit jakékoli písmeno kromě X pouze jedním stisknutím dvoupákové pastičky“.
Podle odhadu jeho syna Oleho bylo postaveno asi 500 až 1000 kusů nového typu klíče MSK-5, dokud Bo v roce 1972 nezemřel a jeho podnik nebyl prodán švédské společnosti v Malmø. V 70. letech 20. století slavná americká společnost „Henry Radio“ prodávala řadu zařízení „Tempo“, která dodávali různí výrobci. Ti také inzerovali "TEMPO DKT ELECTRONIC KEYER" v radioamatérských časopisech jako "elektronický klíč dle nejnovějšího návrhu". Ve skutečnosti to byl MSK-5 v černé skříňce (místo původní šedé) s upraveným značením a je dost pravděpodobné, že „DKT“ znamená dánskou společnost „Dansk Kabel Teknik“, která dodnes existuje s pobočkou v Malmø. Tento klíč byl nabízen pouze po velmi krátkou dobu, takže společnost DKT zjevně prodala zbývající sérii klíčů MSK-5 v upraveném provedení společnosti Henry Radio, ale už ve výrobě nepokračovala.
Přestože klíč Ultimatic W6SRY ani W0EPV nezískal popularitu a byl do značné míry zastíněn jambickým režimem, který se objevil na konci šedesátých let minulého století, „Squeeze Key“ OZ7BO se stal velmi oblíbeným a rozšířeným mezi radioamatéry i profesionály, avšak pouze ve Skandinávii. Byl také používán na pobřežní stanici „Blaavand Radio“ s volací značkou OXB, která se nachází na západním pobřeží Jutska a vyznačuje se charakteristickým, nízko posazeným modulovaným signálem CW (režim A2). Tato fotografie byla pořízena v roce 1980 a ukazuje radiotelegrafickou operátorku Connie Nielsen v její pozici operátora OXB. Všimněte si klíče MSK-5 spolu s ručním klíčem na stole.
Pointou je, že OZ7BO ve skutečnosti nevytvořil režim klíčování s jednou tečkou u svého klíče „SQUEEZE KEY“. Svou obrovskou popularitu ve Skandinávii však vyvolal převedením původního klíče W0EPV, který byl elektronkový, a proto již v roce 1968 zastaralý na kompaktní a moderní polovodičové zařízení, které bylo vyráběno v sériích a prodáváno za dostupnou cenu.
Jambický režim
Název tohoto režimu klíče se dvěma pákami je odvozen od jambického verše, metrické stopy v poezii se střídáním krátkých a dlouhých slabik jako „dá-di-dá-di-dá“. V lednu 1967 Harry Gensler Jr., K8OCO, popsal svoji „jambimatickou“ koncepci klíčování [13]. V úvodních slovech shrnuje, že „písmena, která obsahují tečky střídané čárkami (vyžadující pohyb tam a zpět), podpořila používání paměti u složitějších klíčů, jako jsou Ultimatic a Penultimatic“, a výslovně uvádí, že oproti těmto klíčům jeho koncepce „nepoužívá žádné paměti“.
K tomuto tvrzení se vrátíme později, když zpochybníme užitečnost tečkových a čárkových pamětí. Nyní je však důležité poznamenat, že paměti nejsou použity v původním režimu klíčování, který vynalezl K8OCO. Někdy bývá režim bez pamětí označován jako prostý jambický režim, aby byly odlišeny od jeho dvou variant, označovaných jako jambický typ A a jambický typ B. Koncepci klíčování K8OCO lze aplikovat prakticky na jakýkoli klíč a jsou uváděny tři příklady: jambimatická modifikace jednopákového klíče Hallicrafters HA -1 (tzv. "TO"), kompletní klíč Iambimatic a univerzální modifikace, která převádí jakýkoli jednoduchý klíč s jednou pákou na klíč Iambimatic.
I když je pouze jeden pákový kontakt držen v sepnutém stavu, generuje klíč řetězec teček nebo čárek, přesně tak, jak to dělá jakýkoli jednopákový klíč nebo dvoupákový klíč pracující v režimu Ultimatic nebo jednotečkovém režimu. Stisknutím obou pák je však generován řetězec teček a čárek ve střídavém sledu s počátečním prvkem odpovídajícím páce, která byla stisknuta jako první. Obyčejné jambické klíčování lze vygenerovat provedením této jednoduché sady instrukcí:
Pokud jsou tedy stisknuté páky uvolněny během probíhajícího prvku, prostý jambický klíč bez paměti teček/čárek tento prvek jednoduše dokončí. Například pro klíčování „C“ je nejprve stisknuta čárková páka, bezprostředně za ní tečková páka a obě stisknuté páky se uvolní kdykoli během poslední tečky.
Jambický režim je charakterizován následujícími parametry: četnost stisknutí je 1,81 (65/36) a doba držení je 9,0 (588/65), perzistence je podstatně snížena na 64%, protože 13 znaků obsahujících vloženou nebo koncovou řadu dvou nebo více identických prvků (B D J P W X Z 1 2 3 6 7 8) neumožňuje držet počáteční páku stisknutou. Bez ohledu na znaky, které vyžadují pouze jeden pohyb lze všechna ostatní písmena abecedy kromě písmen „P“ a „X“ a všech číslic zadávat jediným sepnutím každého kontaktu páky, což se rovná dvěma pohybům.
V roce 1967 Hermann Samson, DJ2BW, začal vyrábět sérii elektronických klíčů ETM, vyvinutou instruktorem radiotelegrafie Klausem Duhme z námořní školy v německém Elsflethu. Jejich první dvoupákový jambický klíč byl model ETM-3, který se objevil na trhu kolem roku 1970. Klíče ETM se staly velmi populární mezi radioamatéry v Německu a sousedních zemích a používaly je také námořní a jiné speciální rádiové služby.
Klíče pracovaly podle původního koncepce klíčování K8OCO a neměly žádnou tečkovou/čárkovou paměť až do roku 1983, kdy se objevil model ETM-5C, a tak jsem se na začátku sedmdesátých let jako začínající radioamatér naučil squeeze techniku klíčování v původním prostém jambickém režimu. Donutilo mě to naučit se dodržovat správné časování posloupnosti prvků ve znacích a také mi to pomohlo vyvinout cit pro správné meziznakové a mezislovní mezery. Když se však zeptáte kolegů CW operátorů, ukazuje se, že dnes je tento režim klíčování velmi neobvyklý (viz průzkum, který bude zmíněn později).
Klíč Curtis-Keyer
První jambický klíč, který se objevil na trhu v roce 1969, „Electronic Fist“ EK-38 Johna Curtise, K6KU, již rozšířil prostou jambickou logiku o tečkovou paměť. V šedesátých letech John pracoval pro firmu Signetics (pozn. výrobce polovodičů a integrovaných obvodů) a rozhodl se, že na čip může být implementován kompletní klíč. V roce 1973 Curtis uvedl na trh CMOS čip 8043, první jambický klíč s integrovanou obvodovou pamětí.
Žádná logika samozřejmě není schopná předvídat, a proto není možné kompenzovat příliš pomalý pohyb prstů - ale logika si pamatuje, a tak může kompenzovat přílišnou rychlost. Chování Curtis-Keyeru lze emulovat základní jambickou sadou pokynů společně s následujícím pravidlem tečkové paměti:
Aby toho bylo dosaženo, je tečkový kontakt dotazován na svůj stav, a to nejen tehdy, když v daném okamžiku není vysílán žádný prvek (tečka nebo čárka) jako v prostém jambickém režimu. K dotazování rovněž dochází při změně stavu z probíhajícího na dokončený a dotazování probíhá neustále během generování čárky. Změna stavu je uložena do paměti, dokud není čárka dokončena, a poté je vygenerována jedna tečka navíc a paměť je vymazána. Pokud je páka tečky stisknutá, ale není uvolněna během generování čárky, paměť je zbytečně nastavena, protože následující tečka by byla stále spouštěna stisknutou pákou.
Všimněte si, že paměť teček je vymazána pouze na konci tečky, a proto může být tečka uložena pouze během čárky, ale ne během tečky, zatímco v režimu Ultimatic a režimu s jedním tečkou je paměť vymazána již na začátku tečky, a proto může být tečka uložena, i když je generován tečkový prvek.
Jediným účelem tečkové paměti je zvětšit časový prostork ovládání tečkové páky tím, že umožníme její co nejdřívější stisknutí a co nejpozdější uvolnění (více o tom později). Je-li klíč obsluhován se správným časováním, měl by se chovat přesně stejně, jako prostý jambický klíč se stejnou četností stisknutí 1,81, dobou držení 9,0 a perzistencí 64%. Pro vysvětlení, jak funguje tečková paměť u klíče Curtis (a že tento požadavek dokonale splňuje), předpokládejme, že chceme vyslat znak „N“ - nejdříve stiskneme čárkovou páku, tím začne vysílání čárky. Poté ji můžeme buď uvolnit a stisknout tečkovou páku (což se podobá klíčování na klíči s jednopákovou pastičkou), nebo ji podržet a k tomu stisknout tečkovou páku (squeeze klíčování). Poté můžeme buď uvolnit páku (páky), než je čárka dokončena a klíč připojí tečku(s využitím jeho tečkové paměti). Nebo můžeme držet páku (páky), dokud nezačne tečka, a poté uvolnit páky, čímž vznikne „N“ se správným načasováním jako v prostém jambickém režimu. Existují tedy čtyři možné metody klíčování, které umožňují získat „N“ z Curtis-Keyeru.
Klíč Accu-Keyer
Tento jambický klíč Jamese Garretta, WB4VVF s pamětí teček a čárek a automatickou meziznakovou mezerou byl publikován v roce 1973 [14] krátce poté, co se objevil čip 8043 Johna Curtise. Tečkové a čárkové paměti v původní konstrukci používají TTL obvody, které se nastavují vždy, když je příslušný pákový kontakt sepnutý a uvolní se pouze v případě, že je tento pákový kontakt otevřený na konci příslušného prvku, takže tečku nebo čárku lze uložit pouze během opačného prvku. Aby bylo možné rozhodnout, který prvek má být generován, nejsou volány přímo páky, ale pouze jejich paměti. Celá funkce Accu-Keyeru je tedy založena na jeho logice paměti, a proto musí mít jak tečkovou, tak čárkovou paměť. Stisknutím a podržením pouze jedné páky se vytvoří řetězec odpovídajících prvků, po uvolnění se její paměť okamžitě vymaže na konci aktuálního prvku a nevygeneruje se žádný další prvek. Pokud se však obě stlačené páky uvolní společně, paměť opačná k aktuálnímu prvku se nevymaže a zůstane nastavena, a proto je generován jeden opačný prvek navíc.
Chování klíče Accu-Keyer lze emulovat základní jambickou sadou instrukcí společně s následujícím pravidlem tečky/čárky:
Bez ohledu na fakt, že Accu-Keyer má jak tečkovou, tak i čárkovou paměť, je jediný procedurální rozdíl v tom, že zatímco je prvek generován, je v paměti uložen stav ve stisknutém stavu, zatímco klíč Curtis si pamatuje změnu stavu nebo přechod stavu protilehlé páky z nestisknutého stavu do stisknutého, a pokud je paměť nastavena, oba klíče generují jeden další opačný prvek.
Ačkoli se tento jemný rozdíl mezi oběma paměťovými pravidly na první pohled jeví jako zanedbatelný, má jeden nevítaný vedlejší účinek: zatímco Accu-Keyer nabízí stejnou časovací volnost jako klíč Curtis při stisknutí páky, na rozdíl od něj není možné držet obě páky stlačené co nejdéle se správným načasováním v prostém jambickém režimu. Pokud tak učiníte, pamatuje si stisknutou páku a vygeneruje nežádoucí opačný prvek.
Tato problematická logika paměti ovlivňuje všechny znaky, které vyžadují více než jeden pohyb - jinými slovy všechny znaky, u kterých jsou stlačeny obě páky, protože obsahují tečku a čárku nebo čárku a tečku. U prostého jambického klíče nebo Curtis-Keyeru musí být obě stlačené páky uvolněny pouze před koncem poslední mezery této sekvence, takže je dostatek času na uvolnění obou pák. Čím vyšší je rychlost klíčování, tím víc přijde tento volný časový prostor vhod. U Accu-Keyeru však musí být jedna z obou stisknutých pák uvolněna již před spuštěním poslední tečky nebo čárky, tím však má operátor mnohem méně času. Nejproblematičtější z těchto znaků je „A“, z kterého se často stává „R“, pokud není páka tečky uvolněna již během počátečního tečkového prvku. Že z „N“ se stane „K“ nebo z „D“ se stane „C“ se stává méně často, protože během relativně dlouhé čárky je více času na uvolnění páky.
Maximální doba, po kterou může být páka stisknutá, je stejná jak u prostého jambického klíčé, tak i u Curtis-Keyeru, ale u Accu-Keyeru je zkrácena o délku posledního prvku této sekvence. Například při rychlosti 30 WPM je tečka nebo mezera 40 ms a čárka dlouhá 120 ms. Při vysílání „A“ máte 240 ms (tečka + mezera + čárka + mezera) k uvolnění obou pák při použití prostého jambického klíče nebo Curtis-Keyeru, ale u Accu-Keyeru pouze 80 ms (tečka + mezera) neboli 33% celkového času k uvolnění tečkové páky, jinak dostanete „R“. A při vysílání „K“ máte k uvolnění obou pák u prostého jambického klíče nebo Curtis-Keyeru 400 ms, ale u Accu-Keyeru pouze 240 ms, neboli 60% celkového času k uvolnění tečkové páky, jinak dostanete „C“.
Ve srovnání s klíčem Curtis má Accu-Keyer stejnou četnost stisknutí 1,81, ale protože jedna z obou stisknutých pák musí být uvolněna dříve a pouze 14 znaků (E F H I K L M O Q R S T Y 5) umožňuje držet počáteční páku stisknutou, doba držení je zkrácena z 9,0 na 7,8 a perzistence ze 64 % na 39 %.
Z toho vyplývá, že Accu-Keyer se nechová jako prostý jambický klíč, obsluhovaný se správným jambickým časováním. A logika paměti tečka/čárka ve skutečnosti nezvyšuje toleranci časování, ale naopak dokonce zvyšuje možnost chyb se zvyšující se rychlostí, protože vyžaduje mnohem rychlejší uvolnění stisknutých pák. Vzhledem k této analýze si myslím, že je spravedlivé označit logiku pamětí tečky/čárky u klíče Accu-Keyer za hlavní konstrukční vadu. Bez ohledu na to byly vyrobeny a prodány tisíce desek s plošnými spoji klíče WB4VVF a tento klíč se stal tak populárním, zejména v USA, že jeho pochybné chování bylo převzato u klíčů, vyrobených významnými výrobci radioamatérských zařízení.
Jambické režimy typu A a B
V roce 1975 představil John Curtis čip 8044, což byl vylepšený typ 8043 s pamětí teček a čárek. V té době již většina CW operátorů používala jambické klíče, ale jen málokdo v prostém jambickém režimu bez tečkové/čárkové paměti, protože ani Curtis-Keyer, ani Accu-Keyer nedovolovaly deaktivovat jejich typické základní funkce (tzn. Curtis-Keyer nedovoloval, aby se klíč zcela přestal chovat jako Curtis-Keyer, stejně tak pro Accu-Keyer platí totéž). Proto se v průběhu let vyvinuly dvě školy jambického klíčování, které se lišily pouze logikou tečky/čárky, kterou se operátoři původně naučili: Curtis-Keyer a Accu-Keyer. Málokdo ji však blíže zkoumal nebo se ji dokonce snažil změnit. Ve světle této skutečnosti Curtis pojmenoval svou vlastní logiku jako typ A a Accu-Keyer jako typ B. V roce 1986 představil čip 8044ABM, který pracoval ve volitelném jambickém režimu typu A nebo B.
Ti, kteří se naučili jambický typ A (Curtis-Keyer), obvykle nejsou schopni zvládnout jambický typ B (Accu-Keyer) a naopak. A obě skupiny obvykle nejsou schopné zvládnout prostý jambický režim.Ti, kteří se prostý jambický režim naučili, byneměli mít absolutně žádný problém s typem A. Když uvolníte obě stisknuté páky, klíč typu A jednoduše dokončí probíhající prvek, zatímco klíč typu B generuje navíc další opačný prvek. Tak se obvykle vysvětluje rozdíl mezi těmito dvěma jambickými režimy, což odpovídá skutečnosti. Toto vysvětlení je však neúplné, protože popisuje pouze chování typu B, aniž by vysvětlil jeho jedinou příčinu, kterou je jednodušší logika tečky/čárky Accu-Keyeru (která byla podrobně popsána dříve). Tomuto nepříjemnému přebytečnému prvku se lze vyhnout nestisknutím páky nebo použitím jednopákové pastičky, což samozřejmě nechcežádný majitel dvoupákové pastičky. Pokud by bylo možné vypnout paměť teček/čárek u typů A a B (což obvykle nejde) oba typy by se chovaly naprosto stejně a přešly by na prostý jambický režim.
Chcete-li otestovat tečkovou/čárkovou paměť klíče a typ jejího jambického režimu, nastavte rychlost na co nejnižší hodnotu a co nejrychleji zahrajte písmeno „N“ - obě páky musí být uvolněny před dokončením čárky! U tečkové paměti za čárkou vždy následuje tečka a dostanete „N“, bez tečkové paměti se tečka ztratí a místo ní dostanete „T“. Nyní co nejrychleji zahrajte „A“ - obě páky musí být uvolněny před dokončením tečky! U čárky je za tečkou vždy čárka a dostanete „A“, bez čárky se čárka ztratí a místo ní dostanete „E“. Bez tečkové a čárkové paměti funguje klíč v prostém jambickém režimu, s pamětí teček stiskněte „K“ a obě páky uvolněte pouze během druhého prvku čárky. Pokud získáte „K“, klíč funguje v typu A, pokud dostanete „C“, funguje v režimu typu B.
Bližší pohled na paměť teček/čárek
Pokud má být za čárkou vložena nebo připojena jedna tečka (znak „N"), operátor by musel při použití jednopákové pastičkypřeklopit páku k tečkovému kontaktu ještě během vysílání čárky a překlopit ji zpět k čárkovému kontaktu nebo páku uvolnitběhem vysílání tečky. Čím je rychlost vyšší, tím kratší je doba trvání tečky, tedy doba držení a tím obtížnější je její načasování. Operátor se bojí, protože pokud drží páku příliš dlouho na tečkovém kontaktu, získá dvě tečky, a aby tomu zabránil, mívá tendenci příliš spěchat, takže páka je již zpět na čárkovém kontaktu nebo předčasně uvolněna před koncem čárky. Výsledkem je ztracená tečka. Řešením je tečková paměť, která zdánlivě udržuje jednou sepnutý tečkový kontakt v sepnutém stavu, dokud tečka nezačne nebo neskončí. Pokud má být vloženo nebo připojeno více teček (více než jedna), paměť teček je k ničemu, protože tečkový kontakt musí operátor v každém případě držet sepnutý, dokud nezačne poslední tečka.
Při zahrání všech 26 písmen abecedy a všech 10 číslic je jedna tečka vložena do čtyř znaků (CKQY) a připojena na konec sedmi znaků (CFGNPR 9) za čárku, takže popsané riziko ztráty tečky existuje u 11 z těchto 36 znaků, což je 31 %, neboli téměř třetina. Z toho vyplývá, že tečková paměť podstatně zvyšuje časovou volnost s jakýmkoli klíčem s jednou pákou (nebo klíčem s dvojitou pákou, pokud není ovládán squeezetechnikou), zatímco paměť čárky je obecně zbytečná, protože trojnásobně dlouhé trvání čárky činí její načasování mnohem snazší a proto jsou ztracené čárky vzácné. A proto Dave Muir, W2VYO, implementoval do svého jednopákového klíče Penultimate pouze tečkovou paměť.
Pamatujeme si, že paměťovou funkci vyvinul již v roce 1953 W6SRY a že to byl naprosto nezbytný prvek jeho klíčů Ultimatic, a to jak verze s jednou pákou, tak i se dvěma pákami, protože bez paměti tečky a čárky by nepřetržitě běžící časová základna způsobovala mizení počátečních prvků. S moderním klíčem, pracujícím v režimu Ultimatic již mizení počátečních prvků není problém a proto není paměť teček a čárek zcela nezbytná. Tento režim se však chová podobně jako klíč s jednou pákou, protože při každém stisknutí páky následující prvky odpovídají této páce, dokud není uvolněna nebo není stisknuta druhá páka. Existuje tedy stejné riziko vygenerování dvou teček místo jedné jako u klíče s jednopákovou pastičkou, a proto paměť teček podstatně zvyšuje volnost časování také v režimu Ultimatic.
A co režim s jednou tečkou? Tečková paměť samozřejmě není nutná, když je vkládána jedna tečka (znaky CKQY), protože tento režim se automaticky vrátí na čárky po jedné tečce (odtud její název), což znamená, že páka tečky nesmí být uvolněna již během trvání tečky, ale pouze během následující čárky. Není zde vůbec žádné riziko vyslání dvou teček místo jedné a není třeba, aby operátor spěchal. Se čtyřmi (C F P R) ze zbývajících sedmi znaků, kde je na konci připojena jedna tečka, není nutné tečkovou páku krátce stisknout před poslední tečkou, ale stiskneme ji mnohem dříve a musí být uvolněna pouze během poslední tečky. Doba držení je tedy mnohem delší a časování snadnější než u jednopákového klíče, a proto není velké riziko vyslat dvě tečky místo jedné. Z toho vyplývá, že v režimu jedné tečky paměť teček zvyšuje volnost časování pouze u tří znaků (G N 9), což je pouhých 8% ze všech 36 znaků.
A nakonec, co třeba nejpopulárnější jambický režim? Pokud jde o načasování jedné tečky, která je vložena nebo připojena za čárku, chová se stejně jako režim s jednou tečkou s jednou výjimkou: paměť teček zvyšuje volnost časování u čtyř (G N P 9) namísto tří znaků, což je stále pouhých 11% ze všech 36 znaků.
Předchozí analýza předpokládá, že u jakéhokoli dvoupákového klíče jsou pro maximální efektivitu striktně uplatňovány zásady squeeze techniky. Bohužel většina operátorů zásady squeeze techniky nedodržuje, ale místo toho zachází se svou dvoupákovou pastičkou podobně, jako s jednopákovým klíčem a proto také více využívají tečkovou paměť. Používáte-li prostý jambický režim nebo jambický klíč typu A, pečlivě sledujte prsty při vysílání „Q“ nebo „F“ - opravdu uvolňujete obě páky pouze během poslední čárky „Q“ nebo poslední tečky "F"? Pokud odpovíte ne, neřídíte se zásadami squeeze techniky, místo toho "vpálíte" tečku „Q“ a čárku „F“ krátkým stiskem páky, což znamená zbytečný spěch a v prostém jambickém režimu riziko ztráty tečky nebo čárky.
Sečteno a podtrženo, s dvoupákovým klíčem v jednotečkovém nebo jambickém režimu má tečková paměť skutečně smysl, pouze pokud je provozována jako jednopákový klíč, což znamená nevyužít výhody squeeze techniky a vzdát se možnosti naučit se správně časovat. Proto doporučuji všem, kteří chtějí začít s jambickým klíčováním, aby se rozhodli pro prostý jambický režim bez tečkové nebo čárkové paměti.
Porovnání squeeze režimů
Po této důkladné analýze squeeze režimů můžeme porovnat jejich efektivitu. Následující tabulka uvádí pro všechny režimy klíčování rok jejich vzniku a dále jejich podstatné parametry - četnost stisknutí S a pro squeeze režimy také dobu držení H a perzistence P (platí za předpokladu, že operátor důsledně využívá squeeze techniku):
Tato tabulka odhaluje velmi zajímavý vývoj: počínaje sideswiperem z roku 1904, který měl stejnou průměrnou četnost stisknutí jako ruční klíč - 3,67, ale umožňoval mnohem vyšší rychlost klíčování s menším fyzickou námahou, četnost stisknutí se snižovala a tím se i zlepšovala účinnost s každým novým režimem. Vyvrcholilo to prvním squeeze režimem Ultimatic v roce 1955 s četností stisknutí 1,78, což je méně, než polovina hodnoty sideswiperu. U následujících jambických režimů se již četnost stisknutí dále nesnižovala, ale dokonce se mírně zvýšila na hodnotu 1,81 a průměrná doba držení či perzistence se podstatně snížily, takže se celková účinnost zhoršila. Z toho vyplývá, že skutečně nejefektivnějším squeeze režimem je Ultimatic, následovaném jednotečkovým režimem, který lze velmi snadno zvládnout. Nejméně efektivní je nejnovějším jambický režim typu B.
V roce 2015 jsem požádal skupinu zkušených CW operátorů o sdělení, jaký režim elektronického klíčování preferují a obdržel jsem 68 odpovědí. Zde je výsledek mého průzkumu:
Zajímavé je, že nejefektivnější režim klíčování Ultimatic je zdaleka nejméně běžný, zatímco většina operátorů dává přednost nejméně efektivnímu režimu klíčování, jambickému typu B a to navzdory problematické logice teček/čárek. A ukázalo se, že preference většiny z nich skutečně nejsou výsledkem experimentování a následného zvážení situace, ale je to prostě režim, který se naučili nejdřív a od té doby jej nezměnili. Jakmile je určitý režim klíčování jednou zakořeněný, zdá se být opravdu těžké vzdát se ho kvůli jinému, lepšímu ...
Varianty a klony
Jak již bylo zmíněno dříve, krátké časové okno pro uvolnění páky při jambickém režimu typu B je pro tečkovou paměť nejproblematičtější a téměř znemožňuje vyslat například znak „A“ vysokou rychlostí. Tvůrci CMOS Super Keyer, který se objevil v roce 1981 [15] a stal se velmi populárním, si toho byli dobře vědomi, a proto implementovali následující variantu časování: tečkové a čárkové paměti obecně fungují podle typu B, ale během první tečky, resp. první třetiny čárky je paměť teček deaktivována, takže ji nelze nastavit stisknutím tečkové páky. To dává operátorovi více času na uvolnění páky, než u skutečného typu B, ale nevýhodou je, že vložení tečky klepnutím na páku tečky může selhat - zkuste zahrát „N“, jak bylo popsáno v testu dříve, a často místo toho dostanete „T“, což znamená deaktivovanou paměť teček. Od verze firmwaru 2.0, která se objevila v roce 1991, lze Super Keyer nastavit tak, aby kromě výchozího nastavení „V0“, které je označováno jako časování Super Keyer (nebo Logikey) s tečkou a pamětí, bylo možné emulovat i další režimy***. Bohužel, na rozdíl od Super Keyeru se svými nezaměnitelnými označeními režimů, existuje také celá řada klonů, klíčů, které předstírají, že fungují v režimu typu A nebo typu B, ale ve skutečnosti tomu tak není.
*** stejnou možnost nabízí i kód klíče K3NG s Arduinem, tedy např. i Tinykeyer.
Jedním významným příkladem je interní klíč všech transceiverů Elecraft.To, co se nazývá „režim A“ a „režim B“, jsou ve skutečnosti jak varianty časování, tak směsi skutečných režimů typu A a typu B. Tečkové a čárkové paměti u Elecraftu v „režimu B“ obecně fungují jako typ B, ale během první tečky resp. první třetiny délkyčárky funguje tečková paměť podle typu A, takže je nastavena pouze tehdy, pokud tečková páka změní svůj stav z „nestisknutého“ na „stisknutý“. Tento režim se tedy řídí schématem časování Super Keyer, ale s typem A místo deaktivované paměti teček během první třetiny čárky, což má za následek, že vložení tečky klepnutím na páku teček nemůže selhat. A v „režimu A“ podle Elecraftu se interval, během kterého tečková paměť pracuje podle typu A, jednoduše prodlouží z první třetiny na celou délku čárky. Tento režim tedy dává operátorovi ještě více času na uvolnění stisknutí, než časování Super Keyer. Většina operátorů, používající zařízení Elecraft je velmi spokojena s jedním nebo druhým z těchto dvou režimů - což není překvapující, protože jsou tolerantnější než skutečný režim typu B, který se podle mého průzkumu drtivá většina těchto operátorů původně naučila. Oba režimy jsou však problematické pro všechny, kteří jsou zvyklí na skutečný typ A nebo prostý jambický režim.
Dalším příkladem je PicoKeyer, který podle specifikací obsahuje tečkovou i čárkovou paměť. Manuál k Ultra PicoKeyer (firmware V2.1. z 13. ledna 2016) uvádí: "Režimy A a B jsou jednoduchouukázkou, jak klíč kontroluje vstup z pák. V jambickém režimu A klíč kontroluje pouze pákové vstupy po skončení každé tečky nebo čárky. V jambickém režimu B naopak klíč kontroluje zadávání páky během každé tečky nebo čárky“. Tato definice je samozřejmě nesprávná, protože správně naprogramovaný jambický klíč s tečkovou a čárkovou pamětí kontroluje pákové vstupy během každé tečky nebo čárky v režimu A i B. Ale u typu A kontroluje přechod od nestisknutého stavu páky k stisknutému, zatímco u typu B kontroluje pouze pro stisknutý stav. A dokonce ani v prostém jambickém režimu bez tečkovéačárkovépaměti nekontroluje stav po konci každé tečky nebo čárky, ale po konci každétečky nebo čárky, obsahující následující mezeru. Ale protože PicoKeyer skutečně pracuje podle své nesprávné definice, nerozezná,pokud je nastaven režim A, pákové vstupy během každé tečky nebo čárky, ale pouze během následující mezery. Při pokusuvyslat znak „N“ (jak bylo popsáno v testu dříve) dostanete „T“, pokud uvolníte páku tečky běhemvysílání čárky, protože paměť teček nefunguje. Pokud ale uvolníte páku o něco později (běhemmezery za čárkou), paměť teček funguje a dostanete „N“. PicoKeyer tedy ve skutečnosti nefunguje ani jako typ A, ani jako prostý jambický klíč, ale místo toho se chová jako zvláštní hybrid obou. Tečkováičárkovápaměť nefunguje správně ani v režimu Ultimatic, ale pouze v režimu B.
Keyrama
Přípona „-rama“ pochází ze starořeckého slova „οραμα“, což znamená „široký pohled“. Abych doplnil toto pojednání o užitečné praktické zařízení, vyvinul jsem jedinečný vícerežimový klíč „Keyrama“ na bázi PIC, který umožňuje získat širší pohled na různé režimy klíčování a porovnat jejich správnou logiku a přesné načasování s logikou a načasováním jiných klíčů, sledovat vizualizovanou akci tečky/čárkové paměti a zjistit, do jaké míry toho vaše osobní klíčovací technika skutečně využívá.
Protože jsem nemohl najít jeden jediný dokument s odpovídajícím detailním vysvětlením různých režimů klíčování s dvoupákovou pastičkou, napsal jsem tento článek, abych zaplnil mezeru. Abyste mohli dvoupákovou pastičku používat, nemusíte vědět, jak funguje vnitřní logika vašeho elektronického klíče, ale pokud jí porozumíte, může to vzbudit vaši zvědavost vyzkoušet jiný režim klíčování.
Mnohokrát děkuji Mortu Mortimerovi, G2JL; Steenu Wichmandovi, OZ8SW; Jerry Steinbackovi, ex WA0GDS; Brianu Kelleymu, NM7T; Kurtu Nielsenovi ze společnosti Quali-Fi a Ole Brøndumovi-Nielsenovi (synovi OZ7BO) za pomoc a cenné příspěvky k tomuto článku.
Odkazy:
Původní článek:
All About Squeeye-Keying (part 2), FOCUS - the Magazine of The First Class CW Operatots' Club, No. 127 Autumn 2021, str. 5
[12] Moss, Jimmy, W5GRJ, „The W0EPV Squeeze Keyer“, QST, červenec 1967, strana 22.
[13] Gensler, Harry, K8OCO, „ Iambimatický “koncept“, QST, leden 1967, strana 18.
[14] Garrett, James M., WB4VVF, „The WB4VVF Accu- Keyer“, QST, srpen 1973, strana 19.
[15] Russell, Jeffrey D., KC0Q a Southard, Conway A., N0II, „The CMOS Super Keyer“, QST, říjen 1981, strana 11.
[16] Originál článku: http://cq-cq.eu/DJ5IL_rt008.pdf
[17] Revize článku: 7.10.2016, 20.10.2016, 7.6.2017, 3.4.2018, 18.7.2019