Zdroj: http://telegrafie.cz/./index.php?a=myty-a-povery/o-hamspiritu-se-vlastne-ani-nemluvi • Vydáno: 16.8.2016 7:09 • Autor: OK1RR
Slovo hamspirit je zvykem překládat jako radioamatérský duch. Jenže...
Wikipedia: Duch (od dýchati, dech; podobně jako řec. pneuma od pneó, dýchat, vanout a lat. spiritus od spirare, dýchat) znamená původně oživující princip, odlišující živé od mrtvého. Později náboženský a filosofický pojem s velmi širokým a proměnlivým významem, někdy zaměňovaný s ženskou formou "duše":
Všichni víme, co znamená mít sportovního ducha. Známe i např. hereckého ducha, muzikantského ducha, svého ducha mívají také tvůrčí profese (sklářský duch...). Někdo je na invalidním vozíku, ale bude na něm závodit, překonávat sám sebe, protože má sportovního ducha. Kdo je obdařen hereckým duchem, bude zase všude hrát, přehrávat, deklamovat. Kdo má muzikantského ducha, bude hrát muziku vždy a všude a to i když nemá na co hrát - něco si vyrobí a muzika bude, i kdyby na sůl nebylo. Čekali bychom tedy, že ten, kdo má radioamatérského ducha, bude radioamatérem vždy a všude, navzdory nepříznivým podmínkám. Ale není tomu tak...
Za pojmem "duch" vlastně vidíme to, jak to dotyčného baví a jeho ochotu se tomu věnovat navzdory nepříznivým podmínkám. Jenže když se začneme pídit po hamspiritu (tedy radioamatérském duchu), najdeme něco jako seznam pravidel slušného chování. O tom jak radioamatéřina toho či onoho baví, se moc nemluví - nanejvýš v některém nekrologu najdeme, že dotyčný byl "radioamatér tělem i duší" a toť vše.
O nepřesnost překladu tu určitě nepůjde - spirit v angličtině skutečně znamená duch, zatímco soubor pravidel slušného chování se označuje jako code of conduct. A skutečně, dáme-li přečíst pravidla hamspiritu rodilému Angličanovi, který neví o radioamatérech zhola nic, řekne nám, že čte nějaký code of conduct.
Kde ale zůstal původní význam pojmu duch? A není náhodou chyba označovat soubor pravidel slušného chování jako ducha? Inteligentní a věci znalý člověk přeci nepotřebuje nic studovat ani zkoumat, stačí jen mít na paměti zásadu "nečiň jinému to, co nechceš, aby on činil tobě" a přihlédnout k odborným zvláštnostem a můžeme rovnou napsat svoji definici hamspiritu, která bude téměř shodná s tím, co v roce 1928 napsal Paul M. Segal, W9EEA.
Elementární slušnost tak nahrazujeme stručným, strohým seznamem pravidel a v tom je problém. Pokud vám to ještě není jasné, vězte: udavač, lhář, zbabělec či zloděj je podle všech dosud proklamovaných zásad příkladným radioamatérem, když neruší, dodržuje výkonová omezení, soutěží aspoň na oko férově a než se naladí na frekvenci, kde zamýšlí dávat CQ, zeptá se "QRL?". Férový chlap, který desítky let dělá i pro ostatní ("komunitu", chcete-li), jehož technické znalosti jsou úctyhodné, jehož zařízení je technicky o 10 let dopředu před ostatními, operátor par excellence, známý po celém světě, je však podle týchž zásad zavrženíhodný lump jen proto, že má "přiloženo pod kotlem". Není tu někde něco náhodou špatně? Když se podíváme blíž, vidíme, že onen "příkladný" to bere jen tak pomaloučku, polehoučku, nic neumí, nemá výsledky a ani je mít nechce a radioamatéřina je pro něj spíš druhem společenské aktivity. Nebaví ho ani technika, ani provoz, ale spíš kolektivka, kamarádi, hospoda. Ten "přitápěčský lump" ale pro amatéřinu doslova dýchá a přesto, že nechodí do klubu ani do hospody, dělá pro komunitu 1000x víc, než ten, kdo je mezi tou komunitou vidět a libuje si v tom, často si bere do úst i ten již zmíněný hamspirit a občas také rád soudí druhé.
Proč si tedy nevšímáme toho, jak je kdo zapálený radioamatér a za radioamatérského ducha místo toho vydáváme 1000x omletý a silně zjednodušující seznam pravidel slušného chování? Nebylo by logičtější mluvit o pravidlech, která se dnes označují jako "hamspirit" spíš jako o radioamatérském etickém kodexu, příp. ham etice apod. (vhodnější název by se jistě našel) a o radioamatérském duchu - ve slova smyslu jak to koho baví, míře jeho nadšení, stupni "propadnutí" našemu hobby - už konečně mluvit, psát a všímat si ho tak, jak si zaslouží?